PSI

Bernardýn by měl být vzhledově impozantní a harmonický, dobře osvalený pes. Má mohutnou hlavu s přátelským pohledem, středně velké oči, které jsou přiměřeně hluboko vsazené, a okraje horních i spodních víček mají malý záhyb. Horní pysky jsou silně vyvinuty převislé, dolní okraj tvoří dlouhý oblouk, koutky jsou viditelné. Ušní boltce jsou jemné, trojúhelníkového tvaru se zaoblenou špičkou, zadní okraj boltců lehce odstává a přední přiléhá k lícím. Má velmi hustou srst s bohatou podsadou, jsou dvě variety krátká a dlouhá srst. Ocas je velmi silný, dlouhý a těžký, měl by dosahovat nejméně k hleznům, v klidu visí rovně dolů nebo je lehce stočen nahoru v dolní třetině, při vzrušení je nesen výše. Tlapy jsou široké, uzavřené se silnými vyklenutými prsty, jsou pevné.

Bernardýn získal slávu jako záchranářský pes v horách, ke kteréžto roli jej předurčovala síla, nosnost, vytrvalost a velká odolnost – pomáhal záchranářům dopravit na místo vybavení, vyhrabávat oběti a dopravovat zraněné a těla do civilizace. V této roli ale přestal být používán poté, co nástup vrtulníků učinil jeho užití neefektivním.

Vrtulníky nahradily jeho sílu při dopravě a lepší nářadí a možnost povolat rychle více záchranářů učinila nepotřebnou i jeho pomoc při samotném vyhrabávání. U záchranářských psů v horách se již proto zpravidla považuje za nenahraditelný už jen jejich čich při hledání zasypaných a tuto roli zastanou i podstatně menší plemena, která nezabírají ve vrtulníku tolik cenného místa, takže je možné jich vzít víc.